Žijeme "svým způsobem života" anebo se donekonečna přizpůsobujeme druhým?

25.03.2018 18:08

Milovaní přátelé:-)))

Jak to máte vy? Jak se vám daří? Jak žijete? Žijete podle svého? Podle svých představ a svého cítění? ŽIJETE „SVÝM ZPŮSOBEM ŽIVOTA“?

Nebo se raději PŘI-ZPŮSOB-UJETE druhým? Přeloženo – žijete raději způsobem druhých lidí, ať už jsou to vaši nejbližší, přátelé, kolegové nebo jen známí?

Možná vám dochází, kam v dnešním nedělním rozjímání mířím…

Tolik nevinné slůvko – PŘIZPŮSOBIT SE, PŘIZPŮSOBOVAT SE…a kolik stresu si nejednou přivodíme…

Kolik napjatých situací může takové rozhodnutí nevycházející z naší vůle zapříčinit!

Pokusme se rozpomenout…Je dost možné, že jste právě před malou chvílí řešili podobnou situaci, kdy k vám přišla nějaká pobídka, nápad, návrh, který zrovna nebyl zarovnán s vámi, protože jste zrovna měli chuť dělat úplně něco jiného. Nic neobvyklého…vybavme si své pocity, jak nám je, když zradíme sami sebe a beze slov opustíme činnost nebo třeba naše pouhé nicnedělání…které vychází z našich momentálních energií a potřeb. Ze svých vlastních zkušeností si dovoluji dodat – je to doslova katastrofa! Proč používám tak dramatického slova? Jak jinak nazvat úplnou ZRADU SEBE SAMA!!! Jak jinak se vyjádřit O POCITU NEVĚRNOSTI SOBĚ SAMÝM! O nevěře partnerské existuje moře textů…o nevěře sobě samým jen velmi málo.  A co JEDNÁNÍ PROTI SOBĚ PŘEDSTAVUJE? Věrnosti máme plná ústa a přitom bez oka mrknutí JSME TAK ČASTO NEVĚRNI SOBĚ, ANIŽ BYCHOM SI TO DOSTATEČNĚ UVĚDOMILI!

A jsme doma…Kolikrát denně žijeme způsobem druhých? KOLIKRÁT ZALŽEME SOBĚ A STEJNĚ TAK DRUHÝM, KOLIKRÁT SELŽEME PROTI TOMU NEJCENNĚJŠÍMU, PROTI SOBĚ??? – PROTI SVÉ SVOBODNÉ VŮLI, PROTI SVOBODĚ SVÝCH MYŠLENEK, SLOV, ČI PROJEVU…

Milovaní, občas odstoupím a vcítím se, KOLIK ODVAHY MÁM V SOBĚ ŽÍT „SVÝM ZPŮSOBEM“ ŽIVOTA, PŘIZPŮSOBOVAT SE SOBĚ, SVÝM MOŽNOSTEM, SCHOPNOSTEM, SVÉMU ČASU, NAČASOVÁNÍ, SVÝM PŘEDSTAVÁM O MÉM ŽIVOTĚ… Děkuji za všechny pokroky, které zaznamenávám a děkuji i za všechna zapomenutí se…

Závěrem – stojí nám za to brát odpovědnost za druhé lidi, odpovídat za jejich blaho, za jejich radost a spokojenost, dobrou náladu a přizpůsobovat se jim? Ano, pokud je naší ambicí stát se roztleskávačkou anebo bavičem…a teď opravdu! Otevírám diskusi na téma, které se dotýká životů nás všech… Je totiž v životě méně situací, kdy je třeba odsunout své vlastní zájmy a bez zaváhání posloužit druhému člověku, který je natolik handicapován, že naše srdce vycítí čas pro službu svému bližnímu a rád se přizpůsobí…

Každý jsme natolik individuální Duše, že život každého z nás musí být nutně zcela jiný. Vzpomeňme si, že i dva lidé se mnohdy těžko na něčem domluví, jak se tedy mohou společně propojit v jeden okamžik, aby to bylo v souladu s každým z nich? Možná proto se dnes tolik mluví o kompromisech, což se mně až tolik nepozdává…neboť za každým kompromisem vyciťuji ZRADU SEBE SAMA A POPŘENÍ SE…A z mého života mohu potvrdit, že jsme všichni neustále a bez výjimky výrazně prověřováni ve své SAMOSTATNOSTI, SVRCHOVANOSTI A ODVAZE NÁSLEDOVAT SEBE A SVÉ POCITY, EMOCE A CITY. Díky bohu, když je máme a dovolujeme si je cítit a projevit je!!! CÍTÍM, TEDY JSEM…

Milovaní, nežli ztratit drahocennou energii, které je třeba si tolik vážit a pečovat o ni a  nepravdivým zájmem či pozorností něčemu či někomu, což zrovna není v daný čas naší prioritou (zrovna si tolik potřebujeme pobýt v Tichu sebe sama nebo v hájemství Přírody nebo prostě jen tak být)…NAUČME SE  UMĚNÍ BÝT UPŘÍMNÍ – K SOBĚ I KE DRUHÝM A KONEČNĚ ŽIJME ZPŮSOBEM SVÝM.   PŘESTAŇME SE FALEŠNĚ PŘIZPŮSOBOVAT DRUHÝM A NAUČME SE ŘÍCI NE!

Tuším, že všichni víme, o čem je řeč a tak nám všem odvážným nezbývá než si opět uklidit na svém dvorku – jak jinak :-)))

S Láskou a Vděčností Věra

P.S.

A MNOHO RADOSTI ZE SEBE!

Obr. www.google.cz