ohlédnutí za rokem 2018 a rok 2019...

06.01.2019 21:24

PETRA JELÍNKOVÁ...

 

Milovaní lidé,

ukončili jsme rok 2018. Tak jako jistě mnozí z vás i já v tomto čase analyzuji, přehodnocuji, ohlížím se zpět za tím vším prožitým a uskutečněným. Dělám takovou inventuru a s příchodem dalšího roku začínám s novou dosud nepopsanou stránkou.

Tato retrospekce mi často začíná adventem, vrcholí v průběhu vánočních svátků a finišuje počátkem nového roku.

Už řadu let je tento čas pro mě moc vzrušující a jsem natěšená a zvědavá, co mě potká, co zrealizuji, co mě poučí. V tomto čase jako bych byla „navibrovaná“ a těším se na jakýkoliv prožitek, který si v následujícím roce pro sebe do života vytvořím. Ať už by to mělo být jakékoliv povahy. No a když se pak s tím čímkoliv v daném roce potkám, co se mi úplně nelíbí, kde mě to bolí, tak často, alespoň zpočátku, již tak nadšená nejsem:-). 

Roky zpátky se však u mě začalo dít to, že byť se mi nedařilo nezlobit se na ty situace a ty lidi, kteří mi ty bolesti zprostředkovali, byla jsem si vědoma, že je to o mě. Jen jsem toto poznání nedokázala zatím realizovat a nezvládala jsem být za to všechno vděčná.

To se poslední roky mění. V mnoha situacích, které se mi nelíbí, se mi daří dříve či později procítit ve svém těle vděčnost za ně a přesáhnout tím sebe sama, svoji personu. Tím se mi jakoby uvolní ruce a já mohu v těch situacích reagovat v každém jednotlivém okamžiku více ze své síly (ani nepovyšovat ani neponižovat) a mít tak uvnitř sebe klid, mír a svobodu.

Mám chuť vám tu v krátkosti nastínit můj rok 2018. Možná to někomu z vás pomůže si u sebe něco do-uvědomit nebo se v tom někteří sami poznáte.

V roce 2017 a roky ještě dřívější jsem se se svými hlubokými dosud nezpracovanými strachy, které se mi po celý život různě ukazují, setkávala z velké části pouze zprostředkovaně. Nějaká situace někoho jiného, informace zaslechnutá během rozhovoru atd. ve mně aktivovala nějaký z těch mých dosud nepřijatých velkých strachů. A aniž by cokoliv hrozilo vně, já uvnitř sebe byla vystavena svým hlubokým strachům. A i když jsem se snažila sama sebe přesvědčit, že se to neděje mně, a že mi tak nic nehrozí, ten hluboký strach mě zcela pohltil. V roce 2017 jsem však už oproti dřívějším letům věděla, že před strachy (a tak ani před těmi hlubokými) nikam neuteču, že bych utíkala sama před sebou. A tak jsem je začala jeden po druhém po kouskách vědomě přijímat. Takže, aniž by se cokoliv nepříjemného dělo vně, já se uvnitř sebe setkala s mnohými svými nepřijatými částmi. A byla to pro mě velká dřina, která nebyla vidět, neboť nebylo nic z toho odpracovaného zatím zhmotněno vně.

Na konci roku 2017 jsem cítila, že v roce 2018 začnu více z toho zpracovaného tvořit vně, že to nově přijaté uchopím nějak v životě a zrealizuji. Dělo se to, avšak z části zcela jinak, než jsem předpokládala, než hlava vymyslela. Tak jak to ostatně bývá :-)

Netušila jsem, že rok 2017 byl pouze přípravou, jakýmsi rozjezdem léčení mých velmi hlubokých zranění uložených v nevědomí, a že v roce 2018 se s mnohým těmi zraněnými setkám přímo v situacích, které se budou dotýkat mě samotné.

Od zhruba března roku 2018 jsem každý měsíc prožila nějakou situaci, která mi aktivovala ty mé strachy, se kterými jsem se v roce 2017 a letech dřívějších setkala jen zprostředkovaně. Když se ohlédnu za vším odžitým v tomto mém současném životě, tak si zpětně uvědomuji, že některé z těch strachů mi byly dávkovány po kouskách prostřednictvím různých situací v průběhu celého života.

V tomto roce 2018 mi byla dávka těchto strachů podána ve velké porci a navíc prostřednictvím situací, které se dotýkaly přímo mě.

To zhmotnění, to využití toho odpracovaného (osvobozeného = vyléčeného) tak v roce 2018 spočívalo předně v tom, že jsem se s některými svými hlubokými strachy (se kterými jsem se doteď potkávala pouze zlehka a nepřímo) setkala přímo. A já tak byla vyzkoušena naostro v aplikaci postupu, metody: „vzdání se a prožívání vděčnosti za to, co se děje“, ke které jsem dospěla díky předchozím nepřímým setkáním se svými hlubokými strachy. Byla jsem tak zkoušena z lekce plné přítomnosti a bdělosti, ze síly přítomného okamžiku.

V roce 2018 vyvstaly situace, které se týkaly přímo mě samotné a které mi daly zažít přesně to, čeho jsem se hluboce bála. Ty situace mi byly předložené zpříma, a já tak nemohla sebe již uklidňovat, že se to neděje mně. Mně se to dělo. To, čeho jsem se bála, nakonec nenastalo, ale ty situace a jejich průběh byly takové, že nic nenasvědčovalo tomu, že to čeho se bojím, nenastane.

Já byla tak plně hozena všanc tomu strachu. V mnoha ohledech jsem si šáhla na dno, podobně jako v roce 2012 a 2013, kdy jsem postupně ztrácela svoji identitu advokátky. Jen s tím rozdílem, že nyní to bylo mnohem kratší období, avšak o to intenzivnější. V těch chvílích jsem byla doslova paralyzována. A tím mi bylo paradoxně usnadněno, pomoženo pokročit dál. Nezbylo totiž nic jiného než to pustit, než vzdát ten boj. V tu chvíli se k mému velkému překvapení v mém těle začala šířit vděčnost za tu situaci. A ta situace se pak nějak sama od sebe zázračně vyřešila. A to způsobem, na který jsem ani nepomyslela.

Takto se mi každý měsíc roku 2018, březnem počínaje, objevovala jedna či více situací, které mi navozovaly nějaký můj velmi hluboký strach. Ta situace trvala vždy asi tři týdny, pak zázračně zmizela nebo se zmírnila. Zbývající týden z měsíce byl na odpočinek a regeneraci a pak následující měsíc znovu další situace. Bylo to tak okaté, že si toho všiml i můj partner a přesně takto ten opakující proces léčení okomentoval.

Ke zhmotnění toho osvobozeného v roce 2018 skutečně došlo, avšak spočívalo to v tom, že mi byla seslána setkání se svými hlubokými strachy a v takové hloubce, na která jsem dříve neměla sílu. To zhmotnění toho osvobozeného tak spočívalo v daru příležitosti setkat se s hlubšími strachy a tím se zase o velký kus osvobodit.

Vedle tohoto pro mě neočekávaného způsobu realizace mnou nově pochopeného se v mém životě přeci jen nacházela oblast, kde se ta realizace projevila ve větší harmonii namísto větších výzev. A sice v mém osobním životě, kde došlo k prohloubení vazeb, k mnohem otevřenější komunikaci, k mnohem většímu osvobození a připoutání současně. A s tím spojenému mnohem většímu pocitu bezpečí a k mnohem větší intimitě (nikoliv myšleno v sexuálním významu, ale ve významu větší otevřenosti a tím i zranitelnosti).

To větší osvobození z roku 2017 a let předcházejících se odrazilo i v pracovní oblasti, a sice v dopsání další knížky, která vdechla další (nový) život mé práci. Vnitřní léčivý proces roku 2017 a roku 2018 mi tak i velmi pomohl v uchopení některých souvislostí do slov a v dopsání druhé knížky, která vyjde na začátku roku 2019.

Rok 2019. Vnímám, že bude rokem ještě rozsáhlejší realizace. Mnozí lidé to již mohli pocítit v období vánočních svátků a adventu. Pro mnohé to bylo tento rok jiné. Hektické. Avšak hektické více uvnitř nich než navenek ve vnějších situacích. Mnozí chtěli dodržet tradice, slavit svátky tak jak byli zvyklí, ale nějak to nedopadlo, něco do toho přišlo, co to „nabouralo“. Mnozí tak svátky vlivem „náhod“ trávili jinak než dříve. Jakoby se to období zcuclo na jedno velké „TEĎ“.

Vnímám, že budeme všichni vedeni být více v přítomnosti. U každého se to projeví jinak v důsledku úrovně vědomí, ve které se nachází. Pobýváním více v přítomnosti se čas jakoby pocitově zrychlí. Budeme to tak mnozí pociťovat v důsledku množství prožitků, zkušeností, událostí a v důsledků té kopy zrealizovaného a vytvořeného. Jakoby kalendářní rok vydal za desetiletí.

Rok 2019 bude pro mě a nejspíš pro mnohé další z vás rokem velmi hojným po všech stránkách. Jakoby rok 2019 a následující rok 2020 byl průsečíkem velké spousty minulých zkušeností, prožitků, sklizní mnoholeté práce. Jakoby v těchto letech se spojilo vše minulé s přítomným a budoucím a mnohým lidem dojdou jejich velkolepé osobní souvislosti. Minulost začne ve velkém měřítku přinášet moudrost do současných situací a vztahů a to zcela radikálně a masově promění naše nahlížení na život, vztahy a i náš vztah k Matce Zemi. Rostoucí sebeúcta vycházející z vědomí věčnosti každého z nás (nemluvím o „sebeúctě“, kterou mnozí zaměňují se sebestředností) se promítne v rostoucí úctě, kterou budeme chovat k jiným lidem a všemu živému i „neživému“ na Zemi. A tento nový vztah, který navážeme sami se sebou, postupně vytvoří nový svět. Jsme všichni v požehnaném čase. Přeji nám, ať si to dovolíme co nejčastěji cítit – tu vděčnost a ohromnou čest tu na Zemi v této době být.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

 

Zdroj: www.jinypristup.cz