nic nemá na dítě lepší vliv než chvála...

22.05.2018 20:20

ESTHER A JERRY HICKS...

Nic nemá na dítě lepší vliv než chvála.

Richard Brinsley Sheridan

Nezáleží jen na rodičích a vychovatelích, ale na celé obci, jak se dítě vyvíjí.

Platón

  

     Mnoho dospělých si myslí, že kdyby byly děti ponechány samy bez výchovy, sešly by z cesty. A proto se mezi ně míchají, hledají důkazy toho, co je podle nich nevhodné chování, a snaží se děti usměrňovat tak, aby se vyhnuly tomu, co je nežádoucí. Avšak děti, které jsou upozorňované na „špatné" chování nebo které vidí, jak je nějaký dospělý odsuzuje, cítí silný nesoulad, protože je to odvádí od jejich milující, souhlasné vnitřní bytosti.

     Když někdo očekává nebo vyžaduje, abyste vy přizpůsobili své chování tomu, co se líbíjemu, odrazuje vás od toho, abyste se řídili svým vlastním pocitovým navigačním systémem. Nikdy jste neměli v úmyslu řídit se názory druhých, ale pouze vlastním vnitřním souladem či nesouladem.

      Děti si  osvojují vibrační vzory dospělých a jednají spolu na základě těchto vzorů. Každý člověk bez ohledu na věk, se chce cítit dobře, protože vaše nefyzická součást, vaše vnitřní bytost, se cítí dobře. Vždy, když se necítíte dobře, je něco ve výrazném nesouladu. Děti se umí vrátit do stavu souladu a udržet si ho snadněji než dospělí, protože zatím strávily méně času pěstováním myšlenek bránících harmonii.

 

Jaké by byly vztahy mezi dětmi bez dospělých

     Tyto děti by se vzájemně pozorovaly a poznávaly pomocí fyzických smyslů. Viděly by, že jsou mezi nimi rozdíly v osobnostech, názorech a záměrech. Děti, které nebyly vedeny k tomu, aby odháněly nežádoucí věci, jednoduše spontánně jdou k tomu, co chtějí. Děti s podobnými touhami nebo zájmy k sobě inklinují a jejich vzájemný kontakt je pro ně uspokojivý a smysluplný. Děti, které jsou příliš rozdílné, o sebe jednoduše nejeví zájem a výsledkem je harmonické prostředí.

     Kdybyste si především udržovali svůj vlastní soulad, mohli byste být jako děti. I vy byste pak mohli být v kontaktu s druhými bez potřeby či nutkání odmítat nežádoucí prvky jejich povahy. Měli byste přirozený sklon vidět ve druhých jen to nejlepší a v sobě také (přesně tak, jak to vnímá a dělá vaše vnitřní bytost). A pak byste dovolili zákonu přitažlivosti, aby vás dával dohromady jen s tím, co je pro vás žádoucí.

 

Jaká je přirozená úloha matky a otce?

     Prvořadou úlohou jak otce, tak matky, je umožnit nefyzické energii dítěte, která vychází ze Zdroje, dostat se do rámce fyzické životní zkušenosti.

     Vliv rodičů není zase až tak významný, jak je o tom  společnost přesvědčena. V tom nejlepším případě poskytují rodiče dítěti stabilní podporu v raném stadiu přizpůsobování se novému prostředí a novému tělu. V tom nejhorším případě brání dítěti rozhodovat se a nedávají mu možnost svobody. Rodiče mají často negativní očekávání ohledně budoucího života, a proto je i jejich vliv na dítě negativní.

 

Jaký by měl být dokonalý rodič

    To nejlepší, co může rodič pro své dítě udělat, je pochopit, že dítě, přestože je zatím maličké a neschopné se samo o sebe postarat, je ve skutečnosti mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí s nadšením, vlastními cíli a schopnostmi. To nejlepší, co může člověk pro dítě udělat, je hledat důkazy jeho skvělých schopností a všímat si na něm jen toho pozitivního. To nejdůležitější, co může rodič dát dítěti, je vést ho k tomu, aby používalo svůj vlastní navigační systém.

     Když se nějaké dítě rozhodne narodit do této časoprostorové reality, nejde mu o to, aby se narodilo dokonalým rodičům, u nichž bude jako v bavlnce. Když jste už jednou tady a zažíváte nesoulad, který se tak často projevuje v mezilidských vztazích, běžně obviňujete druhé z toho, jak se cítíte nebo jaký máte život. Jenže vaše nefyzická část velmi dobře ví, žejiní lidé na vás nemusí mít žádný negativní vliv.

     Většina rodičů chce pro své děti to nejlepší, jenže vaše názory na to, co je nejlepší, se různí. Nejvíce nepříjemností jak rodičům, tak dětem způsobuje nepochopení toho, že dítě má svou vlastní vnitřní moudrost a své vlastní cíle. Pokud rodič vidí svět plný nebezpečných, nepříjemných, děsivých věcí a má potřebu chránit se před nimi, není v souladu se svou vlastní moudrostí a silou. V  takovém případě pak učí své dítě, aby se cítilo také ohroženo a stále si dávalo pozor.

 Velmi mnoho lidí obviňuje své rodiče za své neúspěchy nebo nešťastný život, protože je rodiče učili, že na ně mají spoléhat. Jenže ani ten nejlepší rodič nemůže dítěti nahradit vedení a podporu, jaké má ono samo ve svém vlastním nitru.

      Avšak rodič, který ví, jaký význam má jeho vlastní pocitový navigační systém, který se snaží být v souladu se svou vlastní širší perspektivou a jehož prvořadým cílem je být v souladu s tím, kdo skutečně je, takový rodič pak vede i své dítě k tomu, aby se řídilo samo.

     Takže nejlepší, co může kdokoli udělat pro své dítě, je přestat se snažit ovládat jeho chování a myšlení a začít ho podporovat v tom, aby si uvědomovalo svůj vibrační depozitář, svůj tvořivý potenciál a pocitový navigační systém. A to může rodič své dítě naučit jen tak, že to bude plně chápat sám u sebe.

     Přístup většiny rodičů - vnímání světa, hodnocení a posuzování, dělení věcí na dobré a špatné, správné a nesprávné, snaha naučit dítě bojovat s nežádoucím je pravý opak toho, co jste měli v úmyslu ještě před tím, než jste přišli do tohoto života.

     Radostný a hodnotný rodičovský přístup by měl být takovýto: „Chápu, že mé dítě je mocný tvůrce, který přišel do tohoto fyzického prostředí stejně jako já tvořit úžasné prožitky. Mé dítě bude mít užitek z poznávání různých kontrastů, aby si tak mohlo vybrat, čemu dává přednost. Vždy, když moje dítě zažije něco, co mu pomůže jasněji si uvědomit, co nechce, současně odvysílá vibrační žádost o něco lepšího (opačnou od toho, co odmítá) a tato žádost zůstane v jeho vibrační realitě, v jeho tvořivém víru. Pokud bude věnovat pozornost svému pocitovému navigačnímu systému a usilovat o co nejpříjemnější myšlenky, dostane se mé dítě do souladu s tím, čím se mezitím stalo, a naplno si uvědomí, kdo je. A přitom bude pociťovat uspokojení z toho, že je tvůrcem své vlastní skutečnosti. A já jako jeho rodič ho v tom budu plně podporovat."

 

Jaký je vztah mezi vnitřními bytostmi rodičů a dětí?

     Každý, kdo přijde do fyzického světa, je prodloužením energie Zdroje a v tom smyslu je vlastně každý spojený s každým. A všechny vztahy jsou věčné. Jakmile se jednou naváže nějaký vztah, nikdy nepřestane existovat. Z nefyzické sféry vycházíte v jakýchsi shlucích energie, které by se daly nazvat například „rodiny vědomí", a s členy své fyzické rodiny máte rozhodně společné dlouhé vibrační nefyzické kořeny.

     Obecně lze říci, že jste v žádném případě neměli v úmyslu být na sobě závislí během spolutvoření s jinými lidmi. Věděli jste, že rozmanitost mezilidských vztahů vám umožní zrod mnoha skvělých tvořivých nápadů, na něž jste se velmi těšili. Dítě i jeho rodiče ještě předtím, než se narodí, tuší, jaký bude jejich budoucí kontakt a jeho význam.

    Na základě vztahů v této fyzické časoprostorové skutečnosti vysíláte důrazné žádosti a jste sobě navzájem dynamickými katalyzátory v růstu a vývoji. Když se snažíte udržet si soulad s rozšířenou verzí sebe samých, dostanete se do souladu i s rozšířenou verzí svých rodičů - a uspokojení, které vyplývá z takového souladu, je velmi hluboké. Toho všeho lze dosáhnout  tak, že se na druhých budete snažit vidět jen to pozitivní a všude budete hledat co nejvíce toho, co můžete ocenit a být za to vděční.

 

Mají členové rodiny před narozením nějaké specifické společné záměry?

     Své rodiče pokládáte za skvělou bránu do tohoto fyzického života a za toho, kdo vám poskytne zázemí, dokud se nepostavíte na vlastní nohy. Vaším hlavním záměrem je narodit se do fyzického těla a pohroužit se do kontrastů, které vám umožní posunout myšlenky a život za hranici všeho dosud známého. Očekáváte, že vám vztahy s rodiči i se všemi ostatními lidmi poskytnou skvělou příležitost zažít různé odlišnosti, a tedy pro žádosti a růst.

 

Co se mohou rodiče naučit od dětí?

     Jakmile se ve vás zrodí určitá otázka, ve vaší vibrační skutečnosti se okamžitě zrodí i odpověď. Když se zabýváte určitým problémem, ve vaší vibrační skutečnost se už také formuje odpovídající řešení. Takže je přirozené, že v rámci vašich vztahů - rodiče/děti, učitel/žák, jeden/ druhý - narážíte na otázky a problémy, které vedou k odpovědím a řešením. Učení (nebo růst, tomu výrazu dáváme přednost) je tedy výsledkem všech společně tvořených zážitků a zkušeností.

     Rostete stále, a proto je nejlepší udržovat se svým růstem krok. Čím lépe se cítíte, tím více držíte krok s tím, jak rostete, a tím více si uvědomujete svůj růst. Dokud nejste ve svém víru, nemůžete si být tohoto procesu učení vědomi. Každý zážitek, každá zkušenost vám přináší nová poznání, ať už si to uvědomujete nebo ne.

 

Proč sourozenci reagují odlišně, a přitom jsou pod stejným vlivem?

     To, čemu říkáte štěstí nebo úspěch, se nedá udržet bez vědomé snahy o soulad se svou širší, nefyzickou bytostí. Občas může být rodič nebo nějaký učitel silně ovlivňující veličinou. Každý má vrozenou touhu cítit se dobře a jeho přirozený pud ho vede k hledání souladu. Kdyby byly děti ponechané svým přirozeným instinktům, rychleji by se dostaly do souladu. Jenže rodiče, kteří to s nimi myslí dobře a jsou plni obav, často přirozené instinkty dětí potlačují, a odnaučí je tak používat jejich vlastní navigační systém.

     Je to přesně naopak, než se domnívá většina rodičů - čím méně se rodiče obávají o blaho svých dětí, tím lépe se jejich děti budou mít, protože dítě se mnohem dříve dostane do svého vlastního souladu, pokud na něj nepůsobí negativní myšlenky a obavy.

     Prvorozené dítě je často ve větší míře zahrnované negativními myšlenkami, obavami a přehnanou péčí rodičů (kteří to sice myslí dobře, ale přehánějí to) než další děti v téže rodině.

     Jak se děti nebo lidé obecně cítí, ovlivňuje množství faktorů, ale jen jeden faktor je potřeba brát v úvahu: Je myšlenka, kterou má člověk v dané chvíli, v souladu s myšlenkou Zdroje v jeho nitru? To je jediný vliv, kterému byste měli podléhat. Všechny ostatní jsou druhořadé.

 

Předurčují zděděné vlastnosti naši budoucnost?

     Vůbec nic na vás nemusí mít negativní vliv. Ale pokud si dovolujete mít aktivní myšlenky zabraňující vám získat to, co skutečně chcete, pak toto má na vás negativní vliv. Jakmile si uvědomíte nesoulad vyvolaný negativní myšlenkou, můžete začít tyto myšlenky plné odporu, tyto kořeny všech chorob a negativních prožitků, postupně měnit, dokud se jich úplně nezbavíte.

 

Neměly by se rodičům, kteří týrají své děti, děti odebrat?

     Lidé nechápou, že proces volby se neuskutečňuje tak, že se na něco podíváme a zvoláme: „Ano, něco takového bych si přál!" Volíte si, nač svou pozornost zaměříte. Tento vesmír je založený na přitažlivosti, takže když se díváte na něco nežádoucího, vaše pozornost ve vás aktivuje odpovídající vibrace a zákon přitažlivosti vám pak přinese do života více toho, co s daným tématem souvisí.

    Samozřejmě, že je strašné, když je nějaké dítě týráno, ale strašné je i to, když dítěti není ponechána svoboda být tím, kým skutečně je. Každý, kdo někoho týrá je odpojený od Zdroje a v důsledku toho velmi trpí. Netrpí tedy jen týrané dítě, ale i rodič, kterého týrá jeho vlastní odpojení od Zdroje.

     Problém týrání dětí se nevyřeší, dokud lidé nepochopí, co jim říkají jejich pocity, a dokud se nenaučí ovládat své myšlení. Dokud bude docházet k násilí, které člověk páchá sám na sobě tím, že si nedovolí splynout se svou vnitřní bytostí, bude docházet i k násilí ve všech jeho podobách.

     Neměli jste v úmyslu mít se zde jako v bavlnce a vidět kolem sebe jen samé dokonalé věci. Chtěli jste rozmanitost a pestrost, dokonce i nesoulad. Chtěli jste mít možnost ujasnit si, co by pro vás bylo nejlepší. Věděli jste, že máte tvořivou moc, a chtěli jste zažívat věci, které by vám poskytly inspiraci. Koneckonců učíte a vyvíjíte se celý život, nejen v dětství.

 

Budou děti doma pomáhat i bez disciplíny?

     Pokud rodič touží po tom, aby měl doma pořádek, a představuje si, že mu v tom budou děti v harmonii pomáhat, pak v sobě takový rodič nemá žádný vibrační rozpor, protože jeho touhy a očekávání se vibračně shodují. Za takových podmínek bude své děti inspirovat k dobrovolné spolupráci. Doporučujeme tedy spíš takovouto inspiraci než motivaci.

     Motivace funguje přibližně takto: rodič si všimne, že je potřeba udělat mnoho věcí, a zaměří se na děti, které mu nepomáhají. To, co vidí, se neshoduje s tím, po čem touží, takže v jeho nitru dochází k vibračnímu nesouladu, což vnímá jako negativní pocit. Je zklamaný a naštvaný a určí dětem trest, pokud mu nepomohou. Dítě je tedy motivováno k činu, protože se chce vyhnout negativním následkům. V takovém stavu je však odpojené od Zdroje, a proto nesoustředěné a nepozorné, neudělá svou práci pořádně, ale s odporem, a tak to jde stále dokola.

     Pokud bychom chtěli někoho inspirovat k pozitivnímu chování, začali bychom u sebe a dali si do pořádku své vlastní vibrace. Sladili bychom se s energií svého Zdroje tak, že bychom si představili výsledek, o jaký nám jde, a zahrnuli do této představy zúčastněné osoby. A žádnému nyní nežádoucímu chování bychom nedovolili, aby přitahovalo naši pozornost.

     Nedovolte dětem, které s vámi nespolupracují, aby odvedly vaši pozornost od vize ochotných a šťastných dětí, jež je uložená ve vašem vibračním depozitáři. Pokud si dokážete udržet v mysli obraz spolupráce a nevěnujete pozornost jejich nečinnosti, neboť to vás jen oslabuje, děti nakonec pocítí sílu vašeho vlivu, který pramení ze spojení se Zdrojem. Uvidíte, že vaše děti budou velmi vynalézavé a tvořivé ve snaze být užitečné, a přestanou brblat nad každou maličkostí, již by jinak udělaly jen proto, že byste jim pohrozili negativními následky.

 

Musí být harmonie v rodině na úkor osobní svobody?

     Jakákoli skupina lidí může žít, pracovat nebo se bavit harmonickým způsobem za předpokladu, že každý ze zúčastněných je především v souladu s tím, kdo skutečně je. Ten, kdo je stále ve svém vibračním víru, bude nacházet harmonii ve vztahu k druhým i tehdy, když oni nebudou pociťovat harmonii ve vztahu k němu.

     Vše, po čem lidé touží, ať je to něco hmotného, nebo se jedná o určitý stav, situaci či vztah má jeden jediný důvod: člověk je přesvědčen, že když to získá, bude se cítit lépe.Přestaňte se zabývat tím, co dělají druzí a raději hledejte myšlenky, slova a činy, z nichž máte dobrý pocit. Naučte se být v souladu se vším pěkným a uvidíte, jakou harmonii vám přinese péče o vaše vibrace.

        Když se zbavíte odporu a negativních pocitů, dostanete se do souladu se vším, co se nachází ve vašem víru, a to je šťastná, harmonická rodina.

    

Který člen rodiny by měl mít hlavní slovo?

     Většina lidí by řekla, že hlavní slovo má ten, kdo je největší nebo nejsilnější. Veskutečnosti však nejde o ovládání chování nebo názorů členů vaší rodiny, ale o ovládání schopnosti vidět je takové, jací chcete, aby byli.

     Ten, kdo je v souladu se Zdrojem, je silnější než milion těch, co v souladu nejsou.Lidi spontánně přitahuje ten, kdo je vyrovnaný, šťastný a má jasnou mysl. A když si nedopřejete čas na to, abyste se dostali do souladu se silou, jasností a poznáním Zdroje, nemůžete nikoho vést.

     Pokud v rodině není nikdo takový, pak se většinou vedení ujímá ten největší, nejagresivnější nebo nejhlasitější.  Ve skupině, kde nikdo není v souladu se Zdrojem, se nedá hovořit o skutečném vůdcovství.

 

Rodiče a dětí - harmonie a traumata

     Efektivní řízení, rodičovství nebo mentorství je možné jen pod vedením takových lidí, kteří se stále nacházejí ve svém tvořivém víru.

     Děti se učí trucovat a vzdorovat od dospělých, již jsou v nesouladu a odpojení od Zdroje.

     Děti se učí být vyrovnané a mít ve věcech jasno od dospělých, kteří jsou v souladu se Zdrojem.

 

Musí děti věřit tomu, čemu věří jejich rodiče?

     Děti si často pamatují to, nač vy jste už zapomněli , a to je, že jsou dobré. Očekávají, že všechno dobře dopadne. Jsou ve vibračním souladu se svou vnitřní bytostí. Děti se ještě stále nacházejí ve svém víru. Proto vás často odmítají poslouchat nebo s vámi nesouhlasí, když jim říkáte, že jsou v nějakém ohledu „zlé".

     Dostáváme se tu k dalšímu mylnému předpokladu: Jako rodič mám povinnost mít na vše odpověď a tyto odpovědi své děti naučit.

     Nikdy nebudete mít na všechno dopověď, protože si nikdy nepoložíte úplně všechny otázky. Slova nic nenaučí. Učíte se prostřednictvím zkušeností. Vaše děti se nenarodily proto, aby se učily z vašich slov, ale aby se učily z vlastní zkušenosti.

     To nejcennější, co můžete svým dětem dát, je pomoci jim pochopit vztah mezi jejich fyzickým a nefyzickým aspektem, naučit je účinně využívat svůj pocitový navigační systém.

     Pokud předstíráte, že jste šťastní, přestože ve skutečnosti nejste, nebo předstíráte, že si věříte, i když doopravdy máte strach, vaše děti to jen mate. Ukažte jim, že se chcete cítit dobře a že se můžete cítit dobře, kdykoli se vám zachce a bez ohledu na to, co se děje okolo vás.

     Dejte svým dětem jasně najevo, že ony a jejich chování nejsou odpovědné za to, jak se cítíte. Osvobodíte je od nemožné úlohy stále vám dělat radost - a přenecháte je jejich vlastnímu úžasnému vedení.

 

Kdo může za nefunkční rodinu?

     Většina lidí je přesvědčena, že hledají někoho, kdo by je miloval, a současně věří, že je mají milovat rodiče. Jenže zoufalí rodiče, na míle vzdálení od víru blahobytu, nedokážou milovat. Dítě se proto začne domnívat, že je nemilované, protože s ním není něco v pořádku, a nechápe, že ho rodiče nemají rádi neboť nejsou v souladu s láskou.

     Lidé hledají lásku na samých nesprávných místech. Hledejte ji  ve vašem širším Já, ve svém Zdroji. Láska je tu pro vás stále, jen se s ní ve svém nitru musíte dostat do vibračního souladu. Musíte naladit svou vibrační frekvenci na frekvenci lásky a potom obklopení láskou.

 

Jak si mohou naše děti přitahovat nežádoucí zážitky?

     Lidé si často myslí, že když dítě ještě neumí ani mluvit, nemůže si samo tvořit zážitky, jenže vaše zážitky netvoři nikdo jiný, jen vy sami. A i děti vysílají vibrace, které způsobuji, že si přitahují odpovídající věci - a to hned od narození.

    Většina dětí se rodí do prostředí, jež neohrožuje jejich přirozený sklon být v souladu s jejich vibračním vírem. Většina dětí není hned v prvních měsících života vystavená vlivu, který by je odváděl od vibračního víru. Občas se však stane, že přijdete do fyzického života sebe nebo druhé něco naučit, a proto si ještě před narozením dáte za úkol potkat se hned na začátku s takovým kontrastem, jenž ve vás probudí mimořádně silnou touhu. Když totiž skutečně dobře víte, co nechcete, jasněji žádáte o to, co chcete, a v důsledku toho se váš vír rychleji rozrůstá.

     Ještě před narozením na základě svého nefyzického úhlu pohledu jste věděli, že skutečným pramenem nepříjemných či negativních pocitů, chorob a vůbec všeho nežádoucího je nesoulad s vaším vírem; nesoulad s tím, čím skutečně jste. Všechny lidské bytosti, které se chystají narodit do fyzického těla, se tedy vlastně těší na to, že hned začnou prožívat rozpory, a budou tak moci vysílat rakety tužeb do svého tvořivého víru, protože čím rychleji se vír tvoří, tím hlasitěji vás volá Zdroj.

 

Proč se rodí autistické děti?

     Z vašeho fyzického úhlu pohledu často zapomínáte, jak nesmírnou cenu mají protiklady a rozdíly. Z nefyzického úhlu pohledu to však vidíte jinak a před narozením to ve vašem výběru často sehrává podstatnou roli. Mnozí rodiče a učitelé, kteří zapomněli, jaký význam mají kontrasty a rozdíly, si velmi přejí, aby jejich děti „zapadly", a výsledkem je skutečně znepokojivá epidemie konformismu. Proto teď přichází na svět tolik bytostí, které mají před narozením výrazný záměr natolik se odlišit od ostatních, aby je ostatní nemohli přinutit přizpůsobit se. Všechny nefyzické bytosti, které se narodí do fyzického prostředí, jsou ve skutečnosti jasně myslící, nadšeně sebejisté a nikdy nevycházejí z nedostatku. Všechny bez výjimky.

Zpracováno dle: Esther a Jerry Hicks- Klíč ke všem vztahům

Copyright © 2010 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.

Zdroj: www.amiresah.cz