Proč to tak bylo?

02.11.2016 21:00

IVA RADULAYOVÁ...

Moje uvědomění 12.1.2014

Co cítím právě teď v tuto chvíli? Nevím, musím se zaměřit do sebe…. A jak tak koukám do sebe, nevidím a necítím nic, jen prázdno. Pouštím si meditační hudbu a přece vnímám ticho a klid. Je to obrovská hloubka a možná bych ji přirovnala k černé díře. Ale jak je velká černá díra? Nevím…  Je to, co cítím, jako ta černá díra? Vnímám, že to jde mnohem asi dál… cítím jakoby nekonečnou dálku…, dálku před sebou… A co za sebou? Ano, je to to samé… A co vpravo? Nevnímám hranice... A vlevo? Také ne…

Kde to jsem? Co to je? Jen jsem.. , jsem.. , jsem…  a nic víc… Co myšlenky? Jsou někde vzdálené, hlava jakoby stojí, je klid… Necítím hranice svého těla…  Jen cítím svou hruď, jak se prohlubuje, otevírá…  Cítím trochu strach… je to opravdu strach? Není to strach… Je to mírný tlak na prsou. Proč? Zaměřuji se do něj…  Už vím, je to nejistota…  Z čeho?  Vnímám to nekonečno, klid a znovu se do něj ponořuji.  Cítím pulzaci v rukou…  jak jimi prostupuje energie v impulsech. Cítím své buňky v těle… varují z neznámého… Ale proč z neznámého, když já se necítím, že bych byla cizí tam, kde právě jsem? Ano to je to. Já to vím, ale mé tělo to neví… a tak mu říkám je to vpořádku, jsi v bezpečí…  Mám Tě ráda… Cítím svůj solar…  zavírám oči a ptám se sama sebe… Proč? Vnímám sebe samu, jak jsem byla malá a jak byl se mnou můj táta a byl ještě zdravý…  Jak mne měl rád… Tečou mi slzy z očí… protože vím, že to tak dlouho nebude… že bude velmi těžce nemocen a my se sobě vzdálíme, protože nemoc zatemní jeho tělo i mysl… Uvědomuji si, že to tak musí být… že tento život bude takový…  Projdu svým dětstvím a dospíváním a můj otec se bude postupně vzdalovat z mého života… bude to velmi bolestné jak pro mne, tak pro mou mámu i bratra. Člověk, kterého milujeme, se postupně během let promění v zuboženou bytost, která nemůže chodit, dýchat mluvit, přestává vidět, až odejde úplně… Stojím tu ve věku pěti let a vše vidím a vím… vím, že to všechno utrpení, kterým projdeme, nás má všechny posílit v lásku a porozumění, v souznění s druhými, abychom se stali lidmi plnými soucitu a lásky. To všechno teprve přijde a já vím, že to zvládnu, protože tak je to správně. To je má cesta, kterou jsem si vybrala… 

A jsem tady v tomto okamžiku a vím, že všechno, co jsem v mém životě prožila, ať to bylo jakkoliv bolestné, bylo správně… Proto mohu teď stát tady v tomto okamžiku a být… být v tomto nekonečnu, tom tichu bytí…  Jsem…  a já cítím, jak se v mém těle rozpouští ta energie nepochopení, která v něm doposud byla z mého dětství…  proč jsem nemohla mít tátu jako jiné děti…

Ale ještě to není vše…cítím, že teď přijde okamžik, abych poznala, proč jsem potkala svého muže…  Vnímám, že je to daleká minulost, kdy jsme se spolu zrodily jako duše…  , mnoho se nás v tu dobu zrodilo… ale k němu mám blízko… mnohokrát se spolu v životech potkáme, abychom se podporovali a navzájem si pomáhali…. Otec- dcera, matka-syn, sourozenci mnohokrát, přátelé i manželé v různých obměnách. A proč jsem spolu tak často? Protože nám to spolu jde, to tvoření, a máme se rádi… Je to zvláštní pocit souznění a sdílení… Vím, že patříme k sobě již po mnoho životů, které byly a budeme patřit i v těch dalších. Vnímám, že v tomto životě se jeho duše odhodlala vyzkoušet, jaké to je být bezstarostný- v lidském životě se tomu říká lehkovážný… , protože v minulosti byl vždy zodpovědný. Jsem v okamžiku rozhodování, jak budu žít tento život… Chci mu být oporu v jeho zkoumání, i když to přinese mnoho slz, ale vím, že mne to posílí, já vyspěju a  budu silná… A současně cítím svou sílu tady a teď, kam mne to vše posunulo, kam jsem došla díky mému tátovi i muži, až do tohoto okamžiku… A proto je miluji... jsem vděčná za vše, co bylo...

Je to zvláštní, ale cítím, že jsem v minulosti byla hravá a žila s lehkostí, ale v mnoha životech jsem prožívala temnotu a nepochopení. Nevzpomíná se mi na tuto dobu lehce, protože jsem trpěla… Zažila jsem spoustu bolesti, a při tomto uvědomění cítím, že zase něco z mého těla odchází… z paží, nohou…  Uvědomuji si, že vše, co jsem v minulých životech žila, byl postupný vývoj, který byl vždy plánován… A jako by si má duše něco uvědomila, cítím vnitřní klid i ve své hrudi…  Vnímám souvislosti životů minulých i současného…  buňky v mém těle jsou klidné… jsem klidná… cítím andělské bytosti kolem sebe…  cítím tu podporu…  vnímám sebe, své tělo a vím, že všechno je vpořádku… jsem v bezpečí… jsem… ♥♥♥

 

Chtěla bych vám říci, že ať jste ve svých životech zažili cokoliv, vše tu bylo k vašemu prospěchu. Tak jsme si to vybrali... Prožijte svou podstatu, Bytí, kterým jste... ♥♥♥

MÚSICA DE RELAX Y MEDITACION, ZEN, TAI CHI, FENG SHUI , ZEN RELAXATION MUSIC www.youtube.com/watch?v=M3G2Jaxc6G4

Zdroj: www.amiresah.cz

Array